155 let od založení botanické zahrady a zemědělské školy v Táboře

 Botanické zahrady představují zvláštní typ zahrad, ve kterých se spojuje hned několik funkcí. Jejich první a původní úkol, kvůli kterému byly zakládány, byl naučný a poznávací. Studenti medicíny se zde učili rozeznávat především léčivé byliny. Velmi brzy se však objevuje i další vlastnost botanických zahrad – jejich působení estetické. Stávají se místem, na němž lidé hledají nejen poučení, ale i odpočinek a klid, který člověku poskytuje příroda. Botanické zahrady se tak stávají skutečnými oázami harmonie uprostřed měst. Stejným vývojem prošla botanická zahrada v Táboře. Její vznik a celá existence je spojena se zemědělskou školou. V roce 1866 byla v Táboře založena Královská česká vyšší hospodářská a hospodářsko-průmyslová zemská škola (dnešní VOŠ a SZeŠ), která byla výjimečná i tím, že byla jedinou školou tohoto typu v Rakousku, jejímž vyučovacím jazykem byla čeština. Škola od svého založení dbala na to, aby poskytovala svým žákům vzdělání na vysoké úrovni a s tím souviselo názorné vyučování. Proto hned od začátku patřil ke škole statek a právě i botanická zahrada. Škola a statek byly nejprve umístěny v Klavíkovské usedlosti, která se nacházela naproti dnešní budově VOŠ a SZeŠ. Pokusná políčka, zahrady a botanická zahrada se rozkládaly směrem k Jordánu. Začala první etapa vývoje botanické zahrady, která trvala od roku 1866 přibližně do roku 1903. Tehdy byla její výměra kolem 3 800 metrů čtverečních (údaje se někdy trochu rozcházejí). Na její podobu měl vliv Karel Němec, syn spisovatelky Boženy Němcové, který ve škole učil a stal se zahradníkem a správcem botanické zahrady, štěpařské školky, ovocné školky, zelinářské zahrady a nově založené vinice. K. Němec působil v Táboře od roku 1870 do roku 1895, kdy se stal ředitelem Pomologického ústavu v Praze. Druhá etapa vývoje botanické zahrady začala rokem 1903 a opět je spojena s vývojem zemědělské školy. Ta v roce 1900 získala status vysoké školy a byla pro ni postavena nová budova (stavba dokončena v letech 1903/1904). Budova se částečně nacházela na pozemku botanické zahrady. Botanická zahrada však stavbou budovy neutrpěla, naopak se její rozloha zvětšila, protože byla rozšířena o nové plochy, takže zasahovala skutečně až k Jordánu a její rozloha pak byla 25 000 metrů čtverečních a přibližně taková je i dnes. K zahradě tehdy patřil i park před školou. Zahrada byla vytvořena na nových zásadách. Hlavní tvůrci neobvyklé koncepce zahrady byli František Bubák, profesor akademie a správce botanické zahrady, a Albín Arnold, zahradník, který vytvořil plány zahrady a dal podobu parku. Zahrada byla rozdělena na části, které se přibližně zachovávají i dnes. Unikátní je tzv. hospodářský systém, tehdy ve světě ojedinělý. Rostliny v něm nejsou řazeny podle čeledí, ale podle svého využití pro člověka, což lépe vyhovuje výukovým účelům. Dalšími částmi je arboretum tvořené např. s oddíly nazvanými Krkonoše, Šumava, Alpy, lužní les, olšina, dále skalky a rybníček. Během existence botanické zahrady postupně přibývaly skleníky pro exotické rostliny. Kromě těchto „ historických částí“ má zahrada i části nové: bylinkovou zahradu sv. Hildegardy, písečnou dunu, rozárium, přírodní zahradu a nově budovou japonskou zahradu. Botanická zahrada musela během své existence překonávat mnohé těžkosti způsobené přírodou i lidmi. V roce 1929 byla poničena velkými mrazy a vichřicí, v letech 1975-1990 provizorní komunikací, která přes ni vedla. Když se v roce 1992 uvažovalo o vybudování stálé komunikace, bylo založeno Sdružení na ochranu botanické zahrady a úsilí o záchranu zahrady vyvrcholilo v roce 2000 referendem, ve kterém se občané vyjádřili proti stavbě silnice. Celistvost botanické zahrady tak byla zachována. Pro svou jedinečnost byla botanická zahrada v roce 1994 prohlášena významným krajinným prvkem a v roce 2000 společně s budovou školy kulturní památkou. A jak vypadá botanická zahrada v roce svých 155. narozenin? Jaké novinky její pracovníci i škola chystají? Některé akce již proběhly. Na památku výročí byl vysazen morušovník, který nese označení Strom naděje, tradice a budoucnosti. Naděje proto, že doufáme v lepší celospolečenskou i epidemiologickou situaci, v životaschopnost, kterou projevil i morušovník, jenž je roubem stromu, který rostl přes sto let v parku před školou, tradice proto, že se moruše v zahradě i kolem statku pěstovaly, protože jedním z předmětů byl chov bource morušového, a budoucnost proto, že chceme, aby botanická zahrada byla více otevřena veřejnosti i žákům a studentům, pro které připravujeme výukové programy. K pestrosti budoucích aktivit má přispět i nově zakládaný spolek pro rozvoj botanické zahrady a environmentální výchovu. S památnými stromy v botanické zahradě je spojeno téma literární soutěže, kterou již 9 let pořádá botanická zahrada, VOŠ a SZeŠ a Knihovna pro děti a mládež Městské knihovny v Táboře. Letošní ročník soutěže nese název Strážci naší paměti aneb Památné stromy v botanické zahradě. Soutěž je určena dětem v MŠ – ty kreslí komiks, a žákům ZŠ a odpovídajícím ročníkům víceletých gymnázií. Soutěž se může realizovat on-line, takže proběhla i v minulém roce distanční výuky. Z toho jsme měli velikou radost a ještě jednou všem soutěžícím a jejich paním učitelkám děkujeme za energii a tvůrčí nápady, které příběhům věnovali. Bližší informace o soutěži můžete i letos nalézt na stránkách botanické zahrady a knihovny. Botanická zahrada se letos objevuje i v knihách. Kapitolu o přírodní zahradě v táborské botanické zahradě si můžete přečíst v publikaci V. Cílka a V. Mačury a kol. Stromy mě znají jménem – Kniha o přírodních a léčivých zahradách. Vzniká brožurka o historii botanické zahrady, ve které se dozvíte mnohé, dosud nepublikované zajímavosti o botanické zahradě. Doufáme, že si návštěvníci najdou do zahrady cestu častěji a že nebudou zklamáni. Botanická zahrada se stále více stává otevřeným prostorem pro veřejnost a přináší možnosti nových zážitků v přírodě uprostřed města. Jindřiška Bumerlová a Žaneta Šišková