Historie botanické zahrady

Táborská botanická zahrada byla založena jako druhá botanická zahrada v Čechách (starší je pouze univerzitní botanická zahrada v Praze Na Slupi) v roce 1866 při Královské české vyšší hospodářské a průmyslové zemské škole v Táboře (dnes VOŠ a SZeŠ Tábor), zřízené usnesením zemského sněmu království Českého ze dne 17. 2. 1866.

Rozprostírala se v místě budovy dnešní školy, parku před budovou a v prostorách dnešní botanické zahrady až k břehu údolní nádrže Jordán. V prvním roce založení měřila botanická zahrada kromě přilehlého parku 3 626 m2 a obsahovala sbírky hospodářských a hospodářskoprůmyslových rostlin. Součástí botanické zahrady byla pokusná a zkušební pole určená k pokusům a zkouškám různých druhů kulturních rostlin, pokusná zelinářská zahrada a ovocná a lesnická školka. Všechna oddělení botanické zahrady byla zaměřena pro potřeby vyučování. Například zde bylo pěstováno množství druhů a odrůd různých zemědělských plodin používaných jako rostlinný materiál pro výuku, byla založena sbírka semen a herbářová sbírka celých rostlin. Pro potřeby výuky se využívaly srovnávací pokusy s druhy a odrůdami některých rostlin (obilovin, jetelovin, chmele aj.). Byly pěstovány i plodiny ke zkoumání rozprostřenosti jejich kořenové soustavy. Prováděly se i zkoušky s různými odrůdami brambor sázených do různé hloubky, sázených bez hnojení a s různými dávkami hnojiv.

Z uvedených příkladů obsahu a významu botanické zahrady vyplývá, že byla úzce spojena s potřebami vyučování nejvyšší zemědělské školy a byla řízena vědecky. Po několika letech existence botanické zahrady v ní bylo pěstováno již přes 1 000 druhů a odrůd rostlin. V období od založení školy a botanické zahrady roku 1866 až do roku 1900 pracovalo na škole mnoho významných učitelů, z nichž mají zásluhy o vědecký a odborný rozvoj botanické zahrady a o její pedagogické využití (Dr. František Farský, Ferdinand Janovský, František Mach, František Sitenský, Karel Němec - syn Boženy Němcové).

Nové období ve vývoji školy a botanické zahrady nastalo povýšením vyššího hospodářského ústavu na Královskou českou akademii hospodářskou v roce 1900. V tomto roce měla botanická zahrada, včetně pokusných a zkušebních polí, pokusného zelinářského a ovocnářského oddělení, již výměru 4,56 ha. Vzhledem ke stavbě nové budovy školy, jíž musela být menší část botanické zahrady postoupena, bylo přebudování botanické zahrady svěřeno PhDr. Františku Bubákovi, profesoru přírodních nauk a správci botanické zahrady. Profesor Bubák se ujal úkolu s nevšední energií a odborným zaujetím. Osobně navštívil a prostudoval organizaci botanických zahrad ve Vídni, Praze, Berlíně, Halle, Lipsku a Štýrském Hradci.

Po zvážení všech podmínek a možností použil profesor Bubák pro přebudování botanické zahrady vlastní koncepci, která by nejlépe vyhovovala pedagogickým potřebám školy. V průběhu let byla v botanické zahradě rozšiřována a doplňována sbírka české květeny, oddělení kulturních rostlin, byly sbírány vzácnější rostliny a podle zpracovaného plánu bylo postupně vysázeno několik set různých druhů dřevin nahosemenných a krytosemenných. Přestavba botanické zahrady trvala 10 let a vyžádala si velkého úsilí vedení zahrady a jejích pracovníků.

V roce 1907 bylo započato s vydáváním tzv. Index Seminum, který v prvním roce vydání obsahoval 1 745 semen druhů a odrůd rostlin, a tak zintenzívněna výměna semen druhů s botanickými zahradami téměř celého světa. Index seminum byl vyměňován s mnoha botanickými zahradami v Evropě, Asii, Americe a Austrálii. Byl zasílán i mnohým školám hospodářským a obecným v českých zemích, které si také podle indexu objednávaly semena rostlin. Zájemcům o semena bylo zasláno přes 8 800 sáčků semen.

Ve výroční zprávě 1909/10 je hodnocen význam botanické zahrady takto: "Botanická zahrada slouží profesorům botaniky, fythopathologie, produkce rostlinné a mnohým dalším profesorům a asistentům jako zásobárna materiálu k přednáškám, praktickým cvičením, pokusnictví a studiím vlastním. Posluchačům pak jako nezbytná pomůcka ke studiu botaniky, produkce rostlinné, fythopathologie, včelařství a technologie." Bohatá byla přednášková, publikační, vědecká a pokusnická činnost vedoucích pracovníků botanické zahrady, jejich styk s vědeckými institucemi a výměna zkušeností.

Vliv na další vývoj zemědělského školství v Táboře měl zákon z roku 1919, kterým byla zřízena Vysoká škola zemědělská v Brně. Došlo ke zrušení hospodářské akademie v Táboře a byla zřízena čtyřletá vyšší hospodářská škola Budovu bývalé akademie, všechny sbírky a objekty, a tudíž i botanickou zahradu, převzala nová škola.

V průběhu nové etapy středního zemědělského školství v Táboře od roku 1919 do roku 1945 nenastaly ve skladbě botanické zahrady téměř žádné změny. Velké škody však způsobily v dendrologickém oddělení botanické zahrady v roce 1929 kruté mrazy a v létě vichřice. Škody na dřevinách byly značné a bylo nutno je nahradit.

Změna obsahu a cílů vyučování v období po druhé světové válce ovlivnila i strukturu a poslání botanické zahrady. Základní organizace zahrady, realizovaná profesorem Bubákem, byla v podstatě zachována. Postupné změny směřovaly ke zvýšení účelovosti botanické zahrady. Byl vybudován nový expoziční a pomocný skleník, založen botanický systém, byly rozšířeny plochy okrasných rostlin, byla provedena revize a nová katalogizace dřevin v dendrologickém oddělení, revize a doplnění souborů druhů a odrůd kulturních rostlin a mnoho jiných důležitých činností.

V roce 1975 došlo k násilnému přetnutí botanické zahrady komunikací, která na dobu přechodnou tří až pěti let měla zajistit průjezdnost Táborem. V té době se opravovala rušná Budějovická ulice a jiné řešení se nenašlo. Přetnutí botanické zahrady vážně narušilo hospodářský systém. 260 demonstračních políček bylo totálně zničeno a 120 parcelek ohroženo bezprostřední blízkostí komunikace. Z provizoria se stala dlouhodobější záležitost. Městský národní výbor v Táboře nereagoval na požadavky školy a široké veřejnosti na opětovné scelení botanické zahrady. V roce 1988 Městský výbor jednal o botanické zahradě. Naplánoval v její bezprostřední blízkosti výstavbu výrobny polotovarů, smažírnu a udírnu. Silný odpor veřejnosti proti tomuto plánu přinesl úspěch. Provozovna byla přemístěna ze středu města na jeho okraj, ale komunikace zůstala. V roce 1990 se opět jednalo o botanické zahradě. Mnoho občanů Tábora svými podpisy podpořilo opětovné scelení botanické zahrady. V červenci 1990 bylo vydáno konečné rozhodnutí - zrušení průjezdu botanickou zahradou. Pojem dočasnosti byl po 15 letech naplněn.

Avšak strašák představující silnici se začal nad botanickou zahradou zanedlouho opět vznášet. V roce 1992 schválilo městské zastupitelstvo nový územní plán, v jehož závazné části se objevila nová komunikace přes botanickou zahradu. Narozdíl od provizorní panelové, která protínala botanickou zahradu 15 let (1975 – 1990), měla být nová silnice trvalou záležitostí. Ihned se zvedla vlna nesouhlasu mnoha jedinců. V roce 1996 vzniklo za účelem ochrany botanické zahrady Sdružení pro ochranu botanické zahrady. S mnoha dalšími neziskovými organizacemi vedlo aktivně boj proti plánované silnici přes botanickou zahradu. Později se tento boj rozšířil i proti komunikaci, která měla vést kolem Jordánu pod táborským gymnáziem. Jednání se státní správou byla složitá a jako jediné možné řešení se v roce 1999 jevilo uspořádání místního referenda, které se po složitých obstrukcích ze strany státní správy podařilo prosadit. Referendum proběhlo současně s podzimními volbami do krajských zastupitelstev v listopadu 2000. Téměř 80 % táborských občanů bylo proti plánované komunikaci přes botanickou zahradu a komunikaci vedoucí pod gymnáziem. Toto referendum je také unikátní tím, že se jednalo o první místní referendum v České republice, ve kterém si sami občané mohli rozhodnout o budoucím vzhledu své obce.

 V roce 1994 byla botanická zahrada díky své druhové rozmanitosti rostlinné i živočišné říše vyhlášena za významný krajinný prvek a v srpnu 2000 ji prohlásilo Ministerstvo kultury spolu s budovou školy za kulturní památku. Dnes, v době, kdy botanická zahrada má za sebou boj proti silnici, bude nutné napravit to, co bylo v minulých letech zanedbáno a vytvořit z této jediné botanické zahrady jižních Čech zelenou perlu Jihočeského kraje. Jedná se nejenom o druhou nejstarší botanickou zahradu v Čechách, ale i o jednu z nejstarších botanických zahrad ve světě, která má nezastupitelný vědecký a pedagogický význam, je unikátní oázou klidu a zeleně v rušném centru města.

Od roku 2002 prochází postupně botanická zahrada obnovou a rekonstrukcí a postupným dalším rozvojem. O realizovaných projektech a nově zbudovaných expozicích přineseme na těchto stránkách informace v nejbližší době.